Historie myslivosti



Počátky myslivosti

Počátky myslivosti nacházíme už v pravěku, kdy se lidé živili sběrem a lovem. A právě lovci jsou předchůdci myslivců. Přavěcí lovci lovili pouze kvůli potravě a měli velmi primitivní nástroje např. pazourek, primitivní oštěp nebo luk. Většinou lovili ve více lidech a zvěř, nebo tlupu zvěře, zejména mamuty, soby nebo jeleny, naháněli k útesům a zvířata se zabila pádem. Ze zvířat se snažili použít vše. Maso jako potravu, z kůže dělali stany nebo oblečení, z kostí ozdoby, zbraně či jiné pomůcky. V této době se taky začíná s zdomácněním vlka a vzniku psa.



Pravěký lovec

Myslivost ve středověku

Ve středověku se myslivost stala pouze právem panovníka (tzv. regál). Ten jej mohl propůjčit svým lovčím nebo přátelům, ostatní byli považováni za pytláky. Díky větší moci šlechty vydal roku 1388 král Václav IV. tzv. právo dominikální, které říká, že lov je záležitost šlechty. Pro panovníka a šlechtu byl lov ale jen kratochvílí a lov pro potravu jim obstarávali lovčí či hajní. Rozvíjí se zbraně např. kuše, tesák nebo od konce 17. století i lovecké ručnice. Rozvíjí se různé druhy lovů do sítí, plachet atd. Ve 13.-14. století vznikají obory, které slouží k chovu velké spárkaté zvěře (jelenů, daňků, muflonů apod.) a bažantnice, kde se chovají bažanti. Roku 1573 vyšlo Usnesení českého sněmu a myslivost se stala povoláním.

V 17.-18. století začínají vznikat myslivecké spolky a řády jejichž členy jsou zástupci šlechty. Roku 1695 vzniká nejvýznamější řád, který existuje dodnes, a to Řád sv. Huberta, který založil František Antonín hrabě Špork. Ten, mimo jiné, přinesl do českých zemí myslivecké troubení a parforsní hon. Parforsní hon je způsob lovu, kdy je vytipovaný kus zvěře, nejčstěji jelen, hnán psi. Až se jelen unaví je dohnán panctvem na koních a zastřelen. Tyto druhy lovu se ale v České republice už nepoužívají.

Od druhé poloviny 18. století se musí myslivost postupně podřizovat zájmu lesnictví a to zejména díky výnosům Marie Terezie a Josefa II. Rapidně se snižují stavy jelení a dančí zvěře. Je zde ale i posun. A to zejména ve zbraních, díky vzniku palných zbarní (kulovnice, brokovnice). Vznikají také nové druhy lovu. Ze společných to je kruhová leč nebo naháňka, ze samostatných šoulačka, čekaná nebo ploužení.



Středověký lovec

Moderní myslivost

Myslivost v dněšní době se od té dávné v mnohem liší. Dnes máme nezberné množství zbraní, dalekohledů, termovizí apod. Můžeme lovit v noci díky denním, přísvitům dost často jako za dne. Dokážeme spatřit a obeznat zvěř i na několik stovek metrů. Máme nezbernou druhovou škálu psů, kteří jsou speciálně vyšlechtění na daný druh práce. Z myslivsti již není lov pro potravu, ale pouze jakýsi oddych ve volné přírodě. Lov se nám sice zpříjemnil, ale snahou moderního mylsivce není ulovit co nejvíce kusů zvěře, ale ochránit a vychovat co nejsilnější zvěř, zvyšovat počty mizejících druhů a chránit krajinu. Naopak pokud je někde zvěře přemnoženo, nebo se populce nakazí nebezpečnou, i pro člověka, nemocí (africký mor prasat) či někde ničí lesní porosty, je úlohou myslivce regulovat stavy a snažit se uchránit sebe, krajinu i další zvěř.



Moderní myslivec

Úvod